Co vlastně je mediální komunikace?
Každý z nás si pod slovem mediální komunikace vybaví něco jiného:
Vydavatel periodika - svůj deník, týdeník, magazín …..
Ředitel podniku, trenér –
mediální obraz svého podnikatelského impéria nebo svého týmu
Tiskový mluvčí – mediální výstupy
o podniku či týmu
Novinář – měl by mít snahu nezištně
zjistit společenské problémy (ne vždy se tak děje!)
Politik – jeho umění komunikovat
s médii
Ale na to, abychom přesně zjistili, co vlastně mediální komunikace je
si vysvětleme pojmy – médium (ve smyslu mediální teorie) a komunikace
Médium v teoretickém smyslu
(nebo-li vnímáno jako předpoklad mediální teorie) představuje fyzikální
podmínky či obecně prostředí umožňující komunikaci (např. elektromagnetickým
vlněním – viz. Rozhlas, internetu, sítí materiálního nosiče, ale i vzduch –
z viz. z historie kouřové signály).
Komunikace – je definována jako
proces přenosu sdělení od komunikátora k adresátovi, přičemž komunikátorem
je komplexní organizace zaměstnávající profesionální komunikátory a užívající
speciální technologie k výrobě vysoce standardizovaných sdělení určených
pro rozsáhlé nesourodé a disperzní publikum.
Jak tudíž vyplývá z průniku mediální teorie a komunikace, mediální
komunikace je vědní obor.
Mediální komunikace je jedna z rovin sociální komunikace,
vyznačující se tím, že veškeré komunikační aktivity se dějí pomocí a
prostřednictvím médií – i proto označujeme mediální komunikaci často jako
komunikaci masovou.
Doporučená literatura:
Reifová,I: Slovník mediální
komunikace, nakladatelství Portál, Praha 2004, ISBN 80 –7178– 926-7
Mcquail, Denis (2000)
McQuails's Mass Communication Theory (čtvrté vydání), Sage, Londýn
OTÁZKY:
1. Definujte komunikaci
2. Co je mediální komunikace
Masová média a jejich
role
Masová média (zvláště
noviny, televize a rozhlas)
mají v moderních společnostech zásadní a stále
vzrůstající význam. Citovaný názor na
média je velmi rozšířený a je
zřejmě způsoben tím, že jsou:
* zdrojem moci
- potenciálním prostředkem vlivu, ovládání a
prosazování inovací ve společnosti; pramenem informací životně
důležitých pro fungování
většiny společenských institucí
a základním nástrojem jejich přenosu;
* prostředím (či arénou), kde se na národní i mezinárodní
úrovni odehrává celá řada
událostí z oblasti
veřejného života;
* významným zdrojem
výkladů sociální reality a představ o ní; proto jsou média také místem, kde jsou
konstruovány, ukládány a nejviditelněji
vyjadřovány změny v
kultuře a hodnotách společností a skupin;
* primárním klíčem
ke slávě a k
postavení známé osobnosti, stejně
jako k účinnému
vystupování na veřejnosti;
* zdrojem
uspořádaných a veřejně sdílených významových soustav, které vymezují, co je
normální
* prostředkem zábavy
a určují nejběžnější způsoby trávení volného času.
Média a společenské
vztahy
Masová média jsou
v podstatě závislá
na "společnosti",
zvláště na institucích, jež představují
a vykonávají politickou
a ekonomickou moc. Je
ovšem zjevné, že sama média mohou
mít na tyto instituce vliv
a že se
těší jistému stupni autonomie vyplývající z
neustále vzrůstajícího objemu a rozsahu činností médií. Přesto
existují síly, které
ve společnosti a okolním světě
historicky vznikly a
průběžně v něm působí a jsou
mocnější než média a jejich okamžitý vliv. Povaha vztahu
mezi médii a společností je podmíněna časově a
místně.
Typy sítí
Má-li pojem síť
odpovídat našemu vymezení,
musí obsahovat prostředky předávání,
výměny a aktivního toku sdělení, přičemž se na těchto procesech musí podílet
všichni zainteresovaní účastníci nebo jejich většina. Alternativní technologie
(tedy nikoli masová média) podporující celospolečenské sítě existují (zvláště
sítě přepravy osob, dále telekomunikační infrastruktura a systém pošt), ale
obvykle postrádají sociální prvky celospolečenské platnosti a veřejné role, které masová komunikace obsahuje.
Přesuneme-li se o jednu rovinu níže pod rovinu
celospolečenské komunikace, najdeme tam několik typů komunikačních sítí. Jeden
z nich je replikou celé společnosti na
úrovni regionu, velkoměsta či města a může mít paralelní mediální strukturu.
Další typ sítě si může vytvořit
firma nebo podnik, která nesídlí na jednom místě. Organizace a společenské instituce se od celospolečenských sítí liší
tím, že mají vymezené cíle. Jsou také ohraničené a relativně uzavřené, i když komunikují i
přes vlastní hranice (například když úřad či podnik oslovuje zákazníky nebo
naopak).
Tuto zdánlivě úhlednou klasifikaci komplikuje vzrůstající
"globalizace" společenského
života, v níž hraje jistou roli i masová
komunikace. Musíme totiž vzít v
úvahu i vyšší "rovinu" komunikace
a výměny informací - rovinu, na níž komunikace ve
stále vzrůstajícím počtu oblastí lidského počínání (ekonomické, politické, sportovní,
zábavní apod.) překračuje či dokonce ignoruje státní hranice. Organizace i instituce jsou dnes
méně svázány v národních
hranicích a jedinci mohou uspokojit své komunikační potřeby i mimo vlastní společnost a
bezprostřední společenské
prostředí.
Doporučené články k tomuto tématu – jsou
k dispozici v knihovně UJAK:
Karel Hvížďala: Bulvár, to není nadávka (přetisk),
in Euro 43/2007, 2. listopad 2007
Karel Hvížďala: Estetika
médií určuje etiku sporů, Neviditelný pes, 11. června 2008
Karel Hvížďala: Média a
politika: rizika propojováníKatolický týdeník Příloha Perspektivy
19/2010
Irena Ryšánková: Téma lekce:
Lžou novináři?, rámcový vzdělávací program. 2008
Zuzana Zejdová: Noviny a jejich titulky in
Metodický portál vzdělávání, 4. únor 2008
Radko Kubičko, Petr Duhan, Daniel Raus: Disponují
česká média svou vlastní hodnotovou orientací? in Hovory o médiích,
ČRo 6, 24. březen 2008
Radek Sárközi Jak se dělá
školní časopis(6) Mediální výchova, in Česká škola. 13. březen 2002
Karel Hvížďala: Politici mají
právo postavit se mínění většiny, rozhovor ČT 24, 20. duben 2010
Otázky, které
si klade komunikační teorie a výzkum
* Kdo s kým
komunikuje? (Zdroje a příjemci)
* Proč komunikujeme?
(Funkce a účely)
* Jak komunikace probíhá?
(Kanály, jazyky, kódy)
* O čem je? (Obsah,
odkazy, druhy informací)
* Jaké jsou
důsledky komunikace? (záměrné
i nezáměrné)
Proces "masové komunikace" není synonymem k
"masovým médiím" (to jsou
organizované postupy a
technologie, které masovou komunikaci umožňují).
Stejných technologií se běžně
užívá i k jiným účelům a prostřednictvím stejných sítí se vytvářejí i jiné
typy vztahů. Například
základní podoby a technologie "masové" komunikace jsou
stejné jako podoby
a technologie, které se
užívají v těch nejlokálnějších novinách
a rádiích. Masová média lze také využít pro individuální, soukromé či
organizační účely. Stejná média, jež
mohou předávat veřejná sdělení rozsáhlému publiku z důvodů vesměs veřejných, mohou také
přenášet oznámení velmi osobní, výzvy
k dobročinnosti, inzeráty nabízející zaměstnání a celou řadu dalších druhů
informačních a kulturních sdělení. Tato
okolnost je zvláště významná v
době sbližování komunikačních technologií,
kdy se hranice
mezi veřejnými a soukromými,
rozsáhlými a individuálními komunikačními sítěmi stále více stírají.
Masová média jako
instituce
Přes veškeré změny v užívaných technologiích zůstává fenomén
masové komunikace zasazen
do rámce instituce masových médií (mass media
institution). Mediální instituce se dělí podle typu užívané technologie (tisk,
film, televize, atd.) a často ještě uvnitř
jednotlivých typů podle
dalších kritérií (například celostátní a
lokální tisk či vysílání). Kromě toho se mění v čase a
liší se v
jednotlivých zemích (viz šestá
kapitola). Přesto existuje několik
typických rysů, které doplňují hlavní činnost těchto institucí, jíž
je produkce a
distribuce "znalostí" (informací, idejí, kultury) jménem těch,
kteří chtějí komunikovat, a jako reakce na
individuální i kolektivní poptávku.
Jedná se o následující hlavní rysy:
* Mediální instituce
jsou umístěny ve "veřejné
sféře", což především znamená, že
jsou v zásadě otevřeny všem příjemcům i podavatelům. Média se zabývají
veřejnými záležitostmi za veřejným
účelem -
zvláště záležitostmi, u nichž
lze předpokládat, že se od nich bude odvíjet formování veřejného mínění.
Média odpovídají za svou činnost široké veřejnosti (tato odpovědnost se
uplatňuje prostřednictvím
zákonů, nařízení a tlaků ze
strany státu a společnosti).
* Na základě své
hlavní činnosti, kterou vykonávají ve jménu příslušníků společnosti,
jsou média jako ekonomické, politické a kulturní veličiny obdařeny vysokým
stupněm svobody.
* Mediální instituce nemají formálně sebemenší moc (mezi
absencí moci a svobodou médií existuje logická spojitost).
* Účast v médiích je
dobrovolná a prosta jakéhokoli společenského závazku. Existuje
těsná vazba mezi užitím médií, volným časem a odpoutáním se od práce či povinnosti.
Doporučená literatura:
Radko Kubičko, Karel Hvížďala: Veřejnoprávní
média v České republice a v Evropě in Média v postmoderním světě,
ČRo 6, 12. prosinec 2008
Vojtěch Cepl,
Karel Hvížďala: Soukromá a
veřejnoprávní média in Člověk a demokracie, ČRo 6, 26. květen 2007
Jan Sedmidubský, Štefan Švec, Pavel Hlavatý: Mají
veřejnoprávní média vysílat reklamu? A když ano, jakou? in Člověk a
reklama, ČRo 6, 6. červen 2005
Otázky
k tématickému zaměření:
* Jejich hlavní činností je produkce a distribuce
symbolických obsahů.
* Média operují ve
"veřejné sféře" a jsou podle toho regulována.
* Zapojení podavatele
i příjemce je dobrovolné.
* Jejich organizace
je svou formou profesionální a byrokratická.
* Média jsou svobodná
a současně nedisponují žádnou mocí.
Žádné komentáře:
Okomentovat