Masovými médii se rozumějí taková média, která jsou určena a dostupná neuzavřené množině uživatelů (tedy „široké veřejnosti“, respektive „mase“). Tato média se formují za konkrétních historických podmínek (v procesu modernizace, resp. v kontextu průmyslové revoluce). Mezi masová média tedy mediální teoretici řadí tištěná média, film - jako spíše doplňkové téma, dále rozhlasové a televizní vysílání a v poslední době také veřejně dostupná sdělení v prostředí internetu. A pochopitelně tisk - označení pro periodické tiskoviny (noviny a časopisy). Noviny jsou pravidelně vycházející publikace, které denně (zpravidla kromě neděle) nebo nejméně týdně přinášejí nejnovější události ze všech možných oblastí za účelem informovat o nich veřejnost.
Typické noviny mají svoji charakteristickou grafickou úpravu a obsah; často jsou doplněny vkládanými týdenními přílohami. Jejich důležitou součástí je reklama. Noviny se rozlišují podle různých kritérií, např. podle periodicity (deníky, nedělní noviny), dále podle dosahu a působnosti (na místní, regionální, celostátní, nadnárodní. Co největší aktuálnost a rychlost informací ještě v nedávné minulosti byla zajišťována tím, že některé noviny vycházely jako ranní, některé jako polední, některé jako večerníky; po nástupu internetového zpravodajství, které zajišťuje aktuální informovanost průběžně po celý den, toto dělení tištěných novin prakticky odpadlo.Dále se noviny rozlišují na seriózní a na bulvár, který se vyznačuje nápadnou grafikou, barevností, velkými a senzačními titulky (které často nevyjadřují pravý obsah následného sdělení).
Kromě novin všeobecného zaměření vycházejí noviny orientované na určité skupiny obyvatel. V souvislosti s významnými událostmi se někdy vydávají příležitostné noviny (např. festivalové, olympijské). Každé noviny mají pro sebe typické záhlaví i grafickou úpravu (které je na první pohled odlišují d ostatních). Na titulní straně bývají hlavní zprávy, úvodník a odkazy na další obsah uvnitř listu. Ten lze pak rozdělit na zpravodajství, publicistiku, další rubriky - v každém čísle zpravidla politika, hospodářství, kultura, sport, počasí, pravidelně školství, věda a technika, zábava, televizní program; některé noviny těmto tématům věnují samostatné přílohy, které jsou jejich součástí zpravidla jednou týdně.
Naproti tomu internet je sítí („síť sítí“), ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí rodiny protokolů TCP/IP. Společným cílem všech lidí využívajících internet je bezproblémová komunikace (výměna dat). Nejznámější službou poskytovanou v rámci internetu je www (kombinace textu, grafiky a multimédií, propojených hypertextovými odkazy) a e-mail (elektronická pošta), avšak nalezneme v něm i desítky služeb dalších, kupř. Instant messaging (online komunikace mezi uživateli), VoIP (telefonování pomocí internetu), FTP (přenos souborů), DNS – domény, připojení ke vzdálenému počítači, služební protokoly .
Novým komunikačním kanálem se stávají sociální sítě, jejichž pomocí se prostřednictvím internetu sdružují lidé, kteří by se jinak fyzicky nemohli setkat. Tyto sociální sítě se rychle rozvíjejí, nabývají stále více na popularitě; jejich účel se různí, některé slouží ke sdílení informací a k zábavě, jiné pomáhají hledat práci, sdružují různá etnika, zájmové či profesní skupiny. K nejznámějším sociálním sítím patří například Facebook, Lidé.cz, Twitter, My Space a Gogole +.
V České republice mělo v listopadu 2008 připojení k internetu 32 procent domácností a na jaře 2009 mělo přes 90 % domácích počítačů v ČR možnost připojení k internetu. Inu, internet se stal masmédiem nebo-li novým médiem. Je médiem „pouze“ v tom smyslu, že vytváří komunikační prostředí, v němž probíhají veškeré dříve známé (jeden k jednomu, jeden k mnohým, mnozí k jednomu), ale i dříve neznámé (mnozí k mnohým, sociální sítě) mody sociální komunikace. Ale jenom malá část z těchto komunikací na internetu má charakter komunikace masové, jakou zajišťují či provozují masová média tisku, rozhlasu a televize.
A jaká je tedy vlastně rozdílnost mezi internetem a tiskem, pokus o jejich srovnání prostředí mezi masovými sdělovacími prostředky, přičemž disponuje takovými výhodami. Ve srovnání s tištěnými médii (noviny, časopisy) v jeho prospěch hovoří to, že je ze všech nejrychlejší; v tom je sice srovnatelný s rozhlasem a televizí, když stejně jako rozhlasový či televizní zpravodaj může být zpravodaj internetový u události online, na rozdíl od prvně jmenovaných a jejich mediálních výstupů však zpravodaj internetový má možnost do jím vytvářeného textu okamžitě vkládat hypertextové odkazy a další souvislosti (zatímco rozhlasový a televizní reportér zůstává v jednorozměrné vyprávěcí rovině a jakékoliv doplňky může činit až později). Další (technologickou) výhodou internetu je polyžánrovost: užívá text, zvuk i obraz, ani jedním z těchto technologických prostředků není omezován. Od ostatních médií se internet liší též svojí interaktivitou; každé sdělení na internetu může (a také tak reálně činí) vyvolávat okamžitou odezvu a ohlas, mnohdy také doplnění od jiných autorů či informačních zdrojů – čímž se prvotní internetové sdělení v jakési na něj navazující diskusi rozvíjí co do své šíře i hloubky. To nicméně klade současně zvýšené nároky na příjemce internetových informací, neboť na nich je, aby se v jejich obsahu mnohdy právě výrazně rozšířeném o nejrůznější doplnění, komentáře a diskuse, jejichž úroveň může být různá, sami orientovali a sami rozlišovali úroveň těchto doplňků, jejich serióznost apod.
Naopak (takzvaná seriózní) tištěná média do svého obsahu mohou začlenit pouze omezené množství článků, úvah či komentářů, a tudíž tyto příspěvky logicky podléhají výběru příslušné redakce. Internet (a v tom spočívá jedno z jeho nejdůležitějších specifik) je oproti tomu neomezeně demokratický. To znamená, že na něj může přispívat každý, aniž by byl kýmkoli a jakkoli omezován. Z již uvedeného ale plyne, že v tom je současně i jeho hlavní nevýhoda; jako informační zdroj je třeba jej brát s rezervou, resp. s vědomím toho, že je na příjemci té které informace, jak s touto informací naloží z toho pohledu, kdo a v jakých souvislostech ji na internetu publikoval. Díky internetu se také rozpadají časové a prostorové bariéry při tvorbě i při přijímání zpráv, zpravodajství i jeho publikum se globalizují. Co do obsahu informací je důležitá také možnost příjemce cokoli najít v minimálním časovém prostoru; internetová média mají v databázi uloženou celou historii a pomocí fulltextového vyhledávání lze tak najít např. všechny články, které se týkají určité události, staré třeba i několik let.
Co se obsahu týče, tak naopak ve prospěch tisku může působit určitá jeho serióznost. Jde o to, že tištěná média vycházejí v určité periodicitě, a tedy jako internet (ale také i jako rozhlas a televize) nemohou sice reagovat okamžitě, nicméně současně tím mají prostor pro to, aby šly do větší hloubky. Mohou tedy tištěná média obsahovat odborné komentáře, analýzy apod. často renomovaných autorů, kteří v té které redakci buď pracují, či s ní více či méně pravidelně spolupracují – politiků, umělců, vědců. Takový způsob prezentování souvislostí určitého dění přitom určité spektrum lidí vyhledává a má o ně zájem; tištěná média jim je nabízejí, aniž by je museli mnohdy složitě vyhledávat na internetu (byť by se i zde objevily, ale zpravidla právě v množství dalších souvisejících prezentací). V tištěných novinách už dříve někdo, komu jejich čtenář coby příjemce informací zpravidla důvěřuje, učinil výběr souvislostí za něho.
Internet a způsob prezentace událostí na něm je naopak na příjemce informací náročnější v tom smyslu, že je to především on sám, kdo si musí relevantní souvislosti vybrat a vytvořit
si na věc svůj názor (zatímco tištěná média mu umožňují názor převzít). V této souvislosti se také často hovoří o tom, zda jsou tištěná média v krizi? V „souboji“ internet versus tištěná média se většina mediálních teoretiků přiklání ve prospěch internetu. Tudíž mám za to, že je třeba se přiklonit k názoru, že tištěná média v určité krizi jsou; z hlediska další perspektivy je podstatné, že se od nich zřetelně odklání především mladší generace a lze pochybovat o tom, že cestu k nim si bude hledat v době pozdější. Současně se ale nedomnívám, že by tištěná média měla do budoucna zcela zaniknout. Myslím, že je třeba se přiklonit k tomu názoru, že situace bude podobná té, která nastala v případě rozhlasu nebo filmu při nástupu televize či v případě divadla při nástupu filmu, kdy lidé nepřestali ani poslouchat rádio, ani chodit do divadla a do kina.
Snad každý musí souhlasit s tím, že vidět přinejmenším některé filmy na velkém plátně je nenahraditelné a že takový zážitek jen těžko „pohodlné“ domácí sledování filmu, ať již v televizi, či na obrazovce počítače, nahradí. Tištěná média budou nepochybně v důsledku větší a velmi silné konkurence omezená, zmenší se jejich masovost a tudíž i vliv, nicméně v určitém rozsahu budou existovat dál, a to pro tu skupinu lidí, které nebude stačit prohlížet si zprávy na internetu a hledat další informace jen v počítači, ale budou vyhledávat informace (i) v tištěné podobě. Odhlédnout nelze ani od toho, že moderní technologie vyžadují krom odpovídajícího vybavení (počítač, notebook . . . ) také adekvátní informovanost a znalosti jejich uživatelů (které mohou být u některých skupin obyvatel omezené), zatímco v případě novin a časopisů stačí „umět číst“.
Pro mnoho lidí je zatím stále také číst tištěná média příjemnější, než číst text z obrazovky, což je také namáhavější pro zrak. Noviny a časopisy také pokud jde o jejich „spotřebu“ (nikoliv výrobu) nepotřebují žádný zdroj energie. Důležitý je bezesporu pohled ekonomický. V tomto ohledu je podstatnou otázka příjmů z reklamy či inzerce, která je hlavním zdrojem jejich financování. Výše reklamních poplatků se přitom odvozuje od výše nákladů či množství čtenářů, což jsou proto hlavní ekonomické parametry pro ziskovost, resp. udržitelnost novin. V případě tištěných médií lze tudíž krizí chápat nedostatek inzerentů, kteří se přesunují zejména právě na internet.
Žádné komentáře:
Okomentovat